Těším se vždycky na toto téma.
Na nelogickou logiku srdce.
Už Blaise Pascal prohlásil, že: srdce má své důvody, o kterých rozum vůbec nic neví. A že to poznáváme z tisícerých věcí.
Ale dětské srdce to má úplně jinak. Nepotřebuje k tomu těch "tisícero věcí." Zcela nelogickou logikou svého srdce miluje oba své rodiče. Potřebuje je milovat.
Tato logika je pro dítě nezpochybnitelá. Miluje touto ne-logikou i ty, které byste logicky nemilovali. Miluje i ty, kteří mu ubližují, likvidují, ničí, kteří se k němu chovají nehezky, nedobře, zle.
Neptá se proč ano a proč ne, prostě miluje.
A ááno, vím, je to hodně kontroverzní a diskutabilní.
Jde milovat domácího násilníka? Agresora?
Pro dospělého logicky ne. Ne tak pro dítě.
A co nenávisit? Možná namítnete.
Ta je jen jinou podobou lásky.... Kdyby dítě - člověk - my - kdybychom nemilovali, nemuseli bychom ani nenávidět.
Ale tam, kde nepřijde láska, která být má, může přijít tento její "protiklad", ale pouze jako jiná obměna lásky...
Ale někdy se dostaví i osvobozující lhostejnost.
Je to prostě složité....
Otázky osmnácté:
Odi et amo... ano?
Pěkně o tomto hovoří (o odi et amo) také J. A. Komenský ve své Dílně citů... víte jak? (nápověda na tomto blogu...)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat