Hvězdy nad hlavou.
Vesmír nad hlavou.
Vesmír v nás samotných.
Věčnost a nekonečnost.
Miroslav Horníček kdysi řekl, že se už smířil s tím, že některé věci prostě nepochopí. Jako například nekonečnost Vesmíru.
Pro mě je nepochopitelné i to, že v tom nekonečném Vesmíru jsou i nekonečné hvězdy.
Ty a já jsme jedné krve, napsal o hvězdách (hvězdě) český filosof Emanuel Rádl.
Všichni jsme součástí všeho, i hvězd, i Vesmíru, i věčnosti a nekonečnosti.
Malý tvor, tvoreček, kterého zabíjí i tak malilinkatá věc, jakou je nějaký prťavý, běžným okem neviditelný virus.
I on je naší součástí, naší jedné krve.
Virus (viry a bakterie) kolem nás (a v nás) a hvězdy nad námi (a v nás).
Jak to kdysi řekl B. Pascal: Člověk je slávou i odpadem Vesmíru... Svou myslí může obsáhnout celý svět, i Vesmír, ale zabít ho může kapka vody.
A kdyby jen ta.
I přesto, tak nějak k sobě patříme...
A neustále hledíme do nekonečnosti a do věčnosti nad námi i v nás samotných.
Dalekým dálkám vstříc.
Otázky třicáté třetí:
Jsme s hvězdami jedné krve? Už jste někdy zažili ten zvláštní pocit sounáležitosti všeho a všech?
Víte, kdo a kde řekl, že: hrana zvoní tobě....? A jak tomu rozumíte?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat