Marcel Pagnol tvrdí ve svém krásném románu, vzpomínce na dětství v Provence, česky vyšlo pod názvem Jak voní tymián, že život je několik radostí, velice brzy smazaných nezapomenutelnými žaly. Že však není třeba říkat to dětem.
Tak se mi to líbilo, - ten román i ten výrok, že jsem si to přepsala na kus papíru a pověsila na ledničku, ať to pořád vidím...
A v mých úvahách jsem najednou - najednou!!! pochopila, že ač krásně řečeno, pravda to není.
Život je několik radostí, které žádné, žádné žaly, smutky, trápení, z tohoto našeho života nikdy, nikdy nevymažou! Protože nemají tu sílu!
Každá prožitá radost se stává dokonce tím, co nás před přemožitelnými žaly chrání: radost je štítem proti úzkosti. I té budoucí...
Otázky sedmnácté:
Můj výrok potvrzuje např. dílo B. Němcové Babička. Proč a čím?
Co je resilience a jak působí (a to nejen v dětství?)?
A co na to F. M. Dostojevský? (doufám, že je ve skriptech nápověda...)
Žádné komentáře:
Okomentovat