Na naší zahradě žije spousta ptáků. Mimo jiné také hrdličky.
A k tomu naše kočky. Moc to nejde s těmi ptáčky dohromady.
Ale zatím to jakž takž prochází a jde. Myslím ten společný život, to společné nažívání.
Až na dnešní ráno.
Přichystám denní ranní dávku snídaně pro kočky, které se už vždycky vzpínají po dveřích a jejichž prosklenou částí vidím vždycky dvě hlavy, když už netrpělivě v očekávání visí na těch dveřích...
A co nevidím?
Na schodech jednu z těch hrdliček, s ukousnutou hlavičkou...
Asi dárek...
A dvě poskakující kočky, vrhající se na masíčko z kočičí konzervy. Ne, že by sežraly tu hrdličku, když už ji zabily. Asi by to dalo hodně práce s její přípravou... A to prý zvířata nezabíjejí zbytečně, z kratochvíle, ale jen pro potravu, z hladu.
Ach jo.
Očividně kočky to mají jinak.
C´est la vie.
Otázky třicáté čtvrté, dneska zvláštní:
Napadlo mě, že vlastně nevím, jak vy jednotliví poutníci vypadáte. Byl by pro Vás problém poslat mi Vaše foto? Se souhlasem, s povolením GDPR :-)) Ať i z pohledu vím, s kým putuji...
Chystám se totiž k ukončení této pouti, tohoto putování, a ráda bych už i s hodnocením a s uzavřením tohoto předmětu všem těm, kteří jste se mnou pravidelně kráčeli...
Budete to mít jako dárek k nastávajícímu dni všech čarodějnic :-))
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat