Zvířata.
Takoví ti věrní a věční průvodci našimi životy.
Vždycky se bojím nějaké mít, protože obyčejně (a doposud tomu tak vždycky bylo) umře dříve než já.
A to znamená velikou bolest. Ztrátu.
Až mě jednou napadlo, že pokud odejde zvířátko, je to o to bolestivější, že shledání někde někdy není až tak jisté. Že kdo ví, jestli na věčnosti budou...(?)
Nebo je to až tak definitivní?
Všechno je definitivní?
Už víte, proč je lepší létat chaosem na koštěti čarodějnic? :-))
Otázky třicáté první:
Najděte ve skriptech "povídání" o zvířatech a napište, které je Vám osobně nejbližší...
Zvířata prý nemyslí a nevnímají svět tak jako my lidé a nemají duši. Máte nějaké vlastní zkušenosti s milovaným zvířátkem, které téměř svědčí o něčem jiném?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat