Dnes je čarovná noc. Valpuržina, filipojakubská, keltský Beltain nebo prostě jen pálení čarodějnic.
Už jsem o ní psala tolikrát, že se mi ani nechce se na to téma znovu rozepisovat.
Ale přece jen - dnes o půlnoci, když dívka utrhne čarovnou zelinku Přiďkumě, kterou pak bude u sebe nosit, do roka a do dne bude ten, na kterého si myslí a koho třeba tajně miluje, její.
Má to jednu velkou chybu - ta po našemu zelinka, normálně česky bylinka, je jenom vymyšlená. Taková rostlinka nikde na světě totiž není.
Ale nesmutněme, vždyť nakonec nejde ani tak o tu zelinku či bylinku či rostlinku, ta zase až tak důležitá není.
Důležitější je to, když máme na světě někoho, koho milujeme. Že vůbec milujeme. A že máme pro koho a kvůli komu proč tu zelinku hledat.
Protože ten, kdo hledá, najde. Nakonec i to, co není...
Otázka č. 24:
Našli byste na konec našeho putování takovou otázku, na kterou byste odpovědět chtěli, a ona tu nebyla?
A co tato cesta - dala Vám něco do života?
Jinak přeji mnoho krásného volného času :-)) (teď ho budete mít bez naší cesty habakuk...)
Otázka č. 17 pro filosofii výchovy:
Každý máme svou čarovnou květinku ve svém srdci a duši.
Jaká je ta Vaše?
Nejvíce čarovné lidské srdce je, když v lásce k druhému se něžně zachvěje. - to jsem teď v zoufalství nad tím, že mě nenapadá žádná otázka, vymyslela.
Takže vymýšlejte taky :-)) na téma čáry a lidské srdce... (stačí krátce)
Žádné komentáře:
Okomentovat