Čekám na toho pána.
Už od dětství.
Sjede po zlatém laně z nebeských výšin
tam někam zpoza hvězd,
a zastaví se na své cestě u oken našeho domku.
A na talíř vsype pár sladkostí, a banány a pomeranče
a opět zmizí.
Jak to jen dělá onen pán,
že přichází ke všem dětem a taky k nám?
Sedím v tu noc u okna, odmítám spát,
koukám k nebi a těším se,
že ho uvidím, jak padá z nebe.
Bez čertů a andělů,
jen on, opravdový, sám...
Dodnes sedávám
tu noc u okna
a čekám
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat