Vždycky, když se už už blížíme na vrcholek našeho putování, mívám pocit, že jsem se vás a vlastně ani sebe (protože otázky platí i pro mě samotnou) na nic kloudného nezeptala. Mám prostě pochybnosti. Pochybnosti o tom, jestli jsme kráčeli po pevné cestě, nebo jsme spíše klopýtali nebo se chvílemi spíše až propadali do bahna, nebo dokonce, jestli jsme se cestou nepotápěli někam až příliš hluboko. Nebo naopak, jestli jsme na některých úsecích nevzlétali či přímo neletěli...
Nevím, kde je pravda. Už staří Řekové tvrdívali, že pravda je jen alétheia, postupné odkrývání, že jako taková se nám nikdy nezjeví - nemůže jevit zcela. Vidíme, odkrýváme si, prosvětlujeme vždy jen její část, jen kousíček...
Protože svět je světlina, to, co se nám ukazuje ve světle, co vidíme, chápeme, vnímáme. Ale jen to, co vnímají, vidí jen naše oči...
Otázky dvacáté třetí:
Cesta ode mne k druhému vede mými vlastními hlubinami. Toto je výrok francouzského filosofa Gabriela Marcela. Je to můj oblíbený filosof i oblíbený výrok.
Prosím, máte i Vy nějaký oblíbený "filosofický" výrok? Mohli byste se se mnou o něj podělit?
Byla v našem putování nějaká otázka, při které jste se propadali či klopýtali nebo naopak vzlétali nebo přímo letěli? :-)) Pokud ano, o které otázky šlo?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Můj oblíbenec je J.A.Komenský s jeho Mravoučným desaterem:
I. Nevypravuj všeho, co víš. Nevěř všemu, čeho se doslýcháš. Nežádej všeho, co vidíš. Nečiň všeho, co můžeš, než toliko, co jsi povinen: a budeš opatrný.
II.
Buď skromný, ne nestydatý, mlčenlivý, nikoli mluvný! Když kdo mluví, mlč, když tobě co praví, poslouchej. Když tobě co poroučí, buď po vůli, je-li to souznačno s Vůlí Páně !
III.
Ke všem buď vlídný, k nikomu úlisný, vystříhej se pochlebovati!
IV.
Buď dále nadto spravedliv! Nežádej ničeho cizího, nic sobě neosobuj!
V.
Máš býti také udatný, ku prácem čilý, zanechej prázdně lenochům!
VI.
Štěstěna bývá nestálá, přináší rozdílné případy, často smutné. A ty snáší trpělivý člověk, choulostivý vzdychá, pláče a kvílí.
VII.
Buď i dobrotivý a milosrdný! Kdo tebe oč žádá, dej mu s láskou to, jež mu prospěšno bude, máš-li. Bídnému pomáhej, můžeš-li.
VIII.
Urazil-li tě někdo, promiň mu vinu! Ublížil-lis ty někomu, ukoj a ukroť jej! Krásno jest tlumiti zlosť, odpouštěti viníku a promíjeti odprošujícímu.
IX.
Nezáviděj nikomu, přej všem, vděk se čiň, komukoli můžeš, a zalíbíš se všem dobrým lidem.
X.
Mluv vždy pravdu, nechtěj lháti!
Pokud je v člověku dvojí propast - propast dobra (Boží přítomnost) a propast nicoty (lidská porušenost po pádu do hříchu), pak by bylo lepší se k druhému člověku vztahovat snad jen tou první hlubinou. Ale než by se člověk vlastní soběstřednosti a chaosu temnost zbavil, nebyl by už nikdo, kdo by chtěl dobré zprávy o nápravě věcí lidských slyšet....
Tak se o péči o vlastní hlubiny alespoň snažím a cesta k druhému se nějak otevírá sama.
Otázka pro mne vskutku těžká..byla: "Jak předat dítěti-dětem chuť žít?"
Nesmírně těžká....až mrazivá,zvláště,pokud je dítě smrtelně nemocné a rodič již přestává doufat,přesto nesmí se poddat vleku okolností...Raději obrátím list..
Oblíbený citát...pokud bych měla volit opravdu jen jednoho myslitele,pak by to byl Henri Bergson.
„Člověk má na to, aby si zjednodušil život, vynaložit stejné úsilí, jaké vynakládá, když si ho komplikuje.“ (to si vzpomenu pokaždé,když si uvědomím,že jsem si asi zadělala na průšvih...:-D)
„Není těžké mít nápady, jen je těžké je vyjádřit.“ (ano...to když se střetnu s člověkem,pro kterého je vše triviální..)
„Láska je usmíření pohlaví.“ (:-D)
Okomentovat