Jdou si svými vlastními hlubinami nebo si létají ve svých oblacích,
a možná jen tuší, že sami nejsou, že sami nejdou, že je tu někdo, kdo je z povzdálí pozoruje, kdo jen občas a někomu dá vědět, že je tady a že jde s vámi
svou i vaší cestou...
My to navzájem o sobě víme. Víme, že jsme. Víte, že jsem :-)
Ale zajímalo by mě, jestli to tak je i v životě mimo tuto naši pouť.
Jestli někdo "tam nahoře" o nás (stejně jako já o vás nebo vy o mně) ví. Jestli někdo pozoruje a vnímá naši cestu. Tu životní, každodenní, někdy až příliš reálnou.
Nebo jestli jsme sami...
Dnešní otázky:
Co si myslíte o Vánocích? Je to jen veliká celosvětová "hra" na lásku, na štěstí, na dárky, na světýlka?Jen "hra" na narození děťátka, které spasilo svět?
Nebo jen krásná (nebo bolestná) vzpomínka na dětství, rituál, který se nám vepsal do paměti, a který znamená návraty do dětství?
Jsme i kvůli tomuto bytostmi svých smutků a vzpomínek?
A malá zpráva pro vás: v následujících dvou dnech mě zde nečekejte, ozvu se až v pátek 20.12.
2 komentáře:
Myslím si, že jestli Bůh je, tak by přeci podle Bible mělo stačit k Bohu volat a On by měl nějakým způsobem odpovědět. Samozřejmě za předpokladu, že Jeho odpověď člověk nebude ignorovat.
Doporučuji všem si přečíst Lukášovo evangelium. Je tam také zmínka o narození Ježíše. Pastýři tou dobou sestoupili z hor a drželi noční hlídky, protože byl čas rození jehňátek, to znamená NA JAŘE (březen-duben). Jehňátka se rodí jen jednou do roka. Proto mi přijde oslava narození Spasitele v období zimního slunovratu podivná. Že by pastýři odlévali olovo a věštili z jablečného jadřince? Nebo šli honem nazdobit olivovník? No, nevím, nevím :) Kde se ty zvyky vzaly a hlavně PROČ?
Byla jsem vždy spíše takovým "vánočním pozorovatelem" a dalo by se říci,že jsem jím tak nějak dodnes.Když jsem byla malá,tak mi oba svátky-Chanuka a Vánoce tak nějak splývaly - v příjemný (někdy trochu i smutný) čas,kdy jsme byli všichni ve zdraví spolu,v klidu,navzdory tomu chvatu a stresu kolem, kterému každoročně propadali katolíci :-D.Je fascinující,kolik toho všeho musí stihnout,aby pak mohli téměř padnout vyčerpáním...duchovní hledisko tohoto magického času-pro všechny,se vytrácelo už tehdy.
Naše máti s babičkou se tedy vždy snažily z obě tradice spojit a vyzdvihnout především tu duchovní podstatu-výjimečné prolnutí obou svátků,obou zázraků,výjimečných okamžiků -to vše navzdory dogmatům a jiným podivnostem.
S příchodem dětí jsme se rozhodli pokračovat v této tradici a s respektem k oběma tradicím (a předkům)vše citlivě propojit.Ukázat komerci Vánoc záda je ale čím dál tím více těžší...několikanásobně těžší,zvláště pokud jste rodič.To je téměř výzva!
Takže,nenechme si vzít duchovní podstatu čehokoliv,co slavíme (resp. nosíme v srdcích).Nechť nám světélka svíček (na svícnu nebo věnci) připomenou, že naděje a radost může do našich duší vstoupit i ve dnech, kdy je den nejkratší a noc, zdánlivě..jakoby bez konce..
Krásný čas všem,ať už slavíte cokoliv ;-)
Okomentovat