Povídali jsme si o paradigmatech. V podstatě, ač to bude znít nehezky, se neustále škatulkujeme.
Pořád se snažíme v poznání světa vše kolem nás někam roztřídit, seřadit, zaškatulkovat, dát tomu hranice, pojmy, rozpoznávat to od sebe navzájem, tedy kategorizovat...
I člověka.
I pojetí člověka v běhu času - jak dějinného či osobního, se dá roztřídit, charakterizovat, rozebrat, definovat.
Uff.
Chci-li se orientovat ve světě, pak se nějak orientovat musím.
Ale není nad plynutí...
A přiznejme si, svět a věci kolem nás v podstatě jen plynou.
I my plyneme.
V prostoru, v čase...?
Otázky desáté, člověčí:
Znáte různá pojetí člověka dle daných, námi již vzpomínaných paradigmat?
Vyberte si jedno, které je Vám osobně nejbližší, a napište proč...
Čucháte, čucháte člověčinu?
1 komentář:
4 paradigmata podle T. Kuhna a H.Skolimowského : Mythos, Logos, Theos a Mechanos.
Mythos je mi milé asi nejméně - ihned mi naskočí obrázky nesmyslných lidských obětí a uctívání hrozivých bůžků. Logos je zajímavější, slova jsou důležitá, pokud mají smysl a hledají skutečnou pravdu. Theos je velmi zvláštní paradigma - středověk je dlouhá doba a židovsko-křesťanské myšlení je velmi barevné. Myslím tím z hlediska pohledu na svobodu člověka a roli církve na Zemi. Přesto je mi asi nejbližší. Namíchala bych i trochu Mechana - bez toho se v životě vyznat nelze...
Okomentovat