Co vlastně dnes psát?
Tento dnešní den je... smutný, zvláštní, divný.
Kdysi před léty mi v tomto dni odešla tam někam na věčnost bytost pro mě nejdražší.
Ale i krásné vzpomínky jsou s tímto obdobím spojené. Bývaly to ranní roráty.
Chodívaly jsme na ně s maminkou, venku sníh, bílo, čepici na hlavě, na rukách rukavice; a přesto mrzlo, sníh křupal pod nohama, a chůzí přes most přes řeku Odru se zdálo, že hlava, tělo komplet umrzne.
Vlastně ani nevím, proč mám tyto okamžiky tak hluboko v srdci a v paměti.
Dodnes vidím tu ranní tmu a třpytící se sníh a cítím mráz na rukou
a maminku vedle sebe.
A varhany, které hrály tu úžasnou melodii: Ejhle, Hospodin přijde...
Myslím, že tam někde na věčnosti i v tyto dny vychází moje maminka za ranního kuropění do mrazivého rána
a čeká, až se ta malá holčička opět přidá k ní
a budou spolu kráčet hlubokým sněhem
tam, k tomu kostelu
prozářeného, zalitého světlem
Otázky sedmnácté:
Ještě si vzpomínáte na nejkrásnější dárek, který jste od Ježíška pod stromeček dostali?
Znáte trojí pojetí světla podle Komenského? A jak souvisí pojetí světla s pojetím duše? Znáte nějaká pojetí duše z hlediska minulosti?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat