Dnešní, druhá adventní neděle, podle některých (ne všech) výkladů je ve znamení lásky ve smyslu druhé adventní svíčky, zvané betlémská.
Za chvíli, k nedělnímu obědu, si ji tady doma i s tou první, tzv. pastýřskou, zapálíme.
Svíčka a její symbolika světla je něco velice překrásného a tajemného.
Kdysi dávno mi jedno dítě odpovědělo na dotaz, jak chápe zlo, že zlo je jako bílá mlha nebo černá tma. Proč? Zeptala jsem se. A to sotva devítileté dítě mi tenkrát odpovědělo, že zlo je přece tam, kde nevidíš světýlko.
Mít světýlka v duši, v srdci, v nitru. Hořet, a předávat to světýlko dál.
Nejen na adventním věnci.
Zahánět tmu.
Komenský v jednom ze svých děl píše, že světlo se tmy nebojí.
Tak se nebojme...
Otázky patnácté, nedělně odpočinkové:
Jak se Vám prozatím jde naší poutí? Volně, lehce, nebo udýchaně? Znaveně? Baví Vás mé otázky? Nebo jste zklamaní a očekávali jste něco jiného?
Nebojte, i kdyby, na konci nás čeká světýlko...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat