PRÁZDNINOVÉ POVÍDÁNÍ o LÉTÁNÍ: 4. co doma?

Ale zpět k nám domů, - duhová země je přece jen daleko.

Můžete si snít a plnit si své sny a jít tam někam, tam za tou duhou (a někdy, jak je vidět, i doslova). Ale ten svůj život si žijeme každý sám, tady a za sebe.

Co doma?

Ráno vstanu a tzv. "poklízím". Maminka tomu říkávála - idu pokludit - a znamenalo to jít nakrmit všechna domácí zvířata. Myslela tím slepice, králíky, ovečky, kozu, krůty, prase, až pak psa a kočky. Dneska je vše jinak - slepice tu už nekdákají, ovce nebečí a králíci neskáčou v kotcích a krocan nikoho nenahání a nehudruje, ani kohouta není třeba se už bát. Vůbec je tady nějaké ticho. Ale - kanárek prozpěvuje už od rána, andulky do toho něco vřískají, ptáci venku zpívají už od rozednění, psi štěkají a piští a vyjí a kočky mňoukají a ječí, když mrouskají a vydávají skřeky, když se perou. A ve strouze kuňkají žáby, a je to celý každovečerní a noční žabí koncert, a mezi keři a stromy létají svatojanské mušky, a do toho vydávají podivné další zvuky bůhvíjaká zvířata, a hrdličky létají nad hlavou a divoký holub si staví hnízdo, a netopýři tady taky někde bydlí a srny mi zase sežraly květy hořící lásky a pokoušely se i o boubelku. Nejvíce jim chutná růže, trny netrny. A veverky skáčou v korunách stromů - onehdy ale jednu přinesla naše trojnohá kočka až do předsíně, asi pochlubit se úlovkem. Byla to nádherná veverčička, jednu chybu ale měla - umírala, protože nevydržela kočičí péči.

A koťata si hrají v krabici od televize. A dnes v noci konečně sprchlo a vzduch se pročistil.

A vodníka Charlieho chudáka pokakal nějaký pták.

A dozrávají třešně a josta a rybíz.

A - mamí, říká moje dcera do telefonu, nech nám je na zimu.

Tož jo.

Nechám. Ani se jich nedotknu a a ony si ty plody tiše a trpělivě na ně počkají...