PRÁZDNINOVÉ POVÍDÁNÍ o LÉTÁNÍ: 8. kočičí noc

Jo jo, člověk jeden kdyby věděl, co ho čeká. Psala jsem včera o zasmušilém odpoledni. A to jsem ještě netušila, co nás čeká v noci.

Moje milé děti mají rády zvířata. Tady asi platí, že to nejspíš podědily. Jenže jsme vždycky byli spíše na psy, ne na kočky, ty byly uznávány jen jako členky zvířecké tlupy v okolí domu. Uznávali jsme jejich nezávislost a svobodu. Taková kočka, když se rozhodne, že na celý půlrok odejde někam jinam, třeba do přírody, tak si odejde, aniž by co řekla a na zimu se vrátí. Máme (možná už jsme měli, člověk nikdy neví), takového kocoura. Přijde vždy to ráno nebo v ten den, než začne sněžit. Celé jaro a léto i podzim se ani neukáže, ale úderem zimy sedí na zápraží a lísá se, jako kdyby vůbec nikdy nebyl někde jinde.

Mé děti si ale přivedly domů dvě "značkové" kočky britky. Jsou nádherné. Mají krásnou do šedo fialova zbarvenou srst a nádherné veliké oči a chytře se dívají. Co ale naplat, jsou to kočky pokojové, kočky domácí, zvyklé na společnost lidí. Protože dole v domku máme psy, kočky jsou v patře, kde mají děti velký podkrovní pokoj a my s manželem ložnici. V tom pokoji tedy ty kočky žijí. A aby v noci nebyly samy, otevíráme jim dveře a necháváme jim volný průchod do celého patra.

Dnes v noci ty kočky neusly. Protože včerejší "zasmušilé sobotní odpoledne" nikým nerušené prospaly, v noci si to vynahradily. Běhaly z pokoje do pokoje, po schodišti pak nahoru a dolů, skákaly z oken na postele a zase zpět, prostě celou noc něco kutily, a až nad ránem usnuly.

Také jsem s nimi tím pádem nedobrovolně "kutila", protože spát se nedalo. Mobilem jsem si na ně svítila, ať je přepočítám, že jsou fakticky jen dvě, protože to vypadalo, že jich je tam takových nejmíň dvacet. Ten mobil ale vždy probudil i manžela, který jinak v pohodě spal, a tak jsem za narušitele spánkového klidu byla označena nemilosrdně jen já. "Proč tady furt blikáš tím mobilem? Hraješ si na svatojanskou mušku? Dej s tím pokoj, chci spát... ses zbláznila, či co..."

To tedy byla noc.

Doufám, že tam nahoře někde na severu mé děti klidně a pokojně spinkaly a o jejich kočičkách se jim pouze krásné sny zdály -

a ani na svatojanské mušky si v té světlé noci nijakým způsobem nehrály.

No nic, jdu těm kočkám dát něco k snědku. Aby byly silné a zdravé a kočičí a hravé.

A pak se taky najím, ať jsem na tom přibližně také tak.