Tak je nabaleno, zabaleno, připraveno, uchystáno, řízky (šnicle) nasmaženy. Možná to je nějaká úchylka, ale kdykoliv kam někdo někam z naší rodiny odjíždí či letí, připravujeme na cestu řízky. Kuřecí, vepřové, jedno jaké, dokonce i zeleninové jsem už vytvářela. Prostě z čehokoliv - jen ať je to "řízek."
A vlastně ani nevím proč. Možná ty řízky končí někde na letišti v Londýně či v Kodani či v Amsterdamu nebo v Lyonu či Lisabonu nebo v Reykjavíku (vyjmenovávám nejčastější směry našich cest, to abyste záviděli :-)) nebo kdo ví kde... protože sníst takové množství řízků snad ani není možné. Možná.
Ale - jednou byl můj otec na zájezdu v Londýně. A když už unavený sedl na nějaký patník u nějaké tam cesty vedle Hyde parku a vybalil svačinku - řízky, co jiného - procházel tudy kudy najednou soused ze sousední vesnice, se kterým se neviděl drahno tak deset let (a účastníkem zájezdu nebyl). I říká mu ten udivený muž: "Franto, co ty tu robiš?" A můj otec František vzhlédl svým pohledem od řízků směrem k onomu sousedovi a zcela logicky odpověděl: "No svačím tu. A nechtěl bys též jeden šnicel?"
Co jiného by tam taky mohl v tom Londýně na patníku u cesty dělat, než podělit se o řízky se svým dlouho neviděným přítelem?
Jak logické.
Tak jedeme na cesty, sbaleno máme, pokud se potkáme, dělit se můžem...
A vlastně ani nevím proč. Možná ty řízky končí někde na letišti v Londýně či v Kodani či v Amsterdamu nebo v Lyonu či Lisabonu nebo v Reykjavíku (vyjmenovávám nejčastější směry našich cest, to abyste záviděli :-)) nebo kdo ví kde... protože sníst takové množství řízků snad ani není možné. Možná.
Ale - jednou byl můj otec na zájezdu v Londýně. A když už unavený sedl na nějaký patník u nějaké tam cesty vedle Hyde parku a vybalil svačinku - řízky, co jiného - procházel tudy kudy najednou soused ze sousední vesnice, se kterým se neviděl drahno tak deset let (a účastníkem zájezdu nebyl). I říká mu ten udivený muž: "Franto, co ty tu robiš?" A můj otec František vzhlédl svým pohledem od řízků směrem k onomu sousedovi a zcela logicky odpověděl: "No svačím tu. A nechtěl bys též jeden šnicel?"
Co jiného by tam taky mohl v tom Londýně na patníku u cesty dělat, než podělit se o řízky se svým dlouho neviděným přítelem?
Jak logické.
Tak jedeme na cesty, sbaleno máme, pokud se potkáme, dělit se můžem...
1 komentář:
Jo šnicle, ty jsou, univerzálně dobré jídlo. S chlebem nebo bez. Za každých podmínek.
Jen opatrně s hořčicí, když budete šniclit v autobusu.
študent
Okomentovat