Prošla jsem se teď probouzející se zahradou, kdy slunce prosvítá stromy, a v nízké (včera posečené) trávě se kolem mne neslyšně pohybovaly naše kočky. S mobilem v ruce jsem se pokusila zachytit obrazy tohoto dnešního rána. Prohlížím si je - a je zajímavé, že u některých fotek z mobilu přemýšlím, odkud že to je, jeho "očima" a vzniklým obrázkem moje stará známá a doslova a do písmene vlastníma rukama ohmataná zahrada vypadá úplně jinak...
Nechci filosofovat :-), ale asi tak nějak podobně je to i s námi a se životem a s událostmi, které prožíváme. Naším prvním pohledem vidíme něco jiného, než pak může být nejen námi, ale především jinými viděno s odstupem nebo zprostředkovaně (a nemusí to být vždy jen "očima" fotoaparátku v mobilu).
A mne někdy, tedy občas, tedy skoro neustále napadá myšlenka, že životu nás nikdo předem nenaučí... a k mému děsu to skoro všichni kolem mě umí, - tedy ví, jak žít, jen já ne a ne a ne -
jen na tom makám, jen na tom dělám :-) A skutek utek.
Ještě že máme ty fotoaparáty... před nimi neutečete...
Otázka č. 11:
Jaké znáte pojetí osobnosti z hlediska hodnotových postojů?
Jak bychom mohli rozdělit životní styly a jak charakterizovat?
Otázka č. 4 pro filosofii výchovy:
Vnímáte sami sebe očima vznešené transcendence nebo očima bytosti s nedostatky?
Prosím, vysvětlete, co obojí znamená...
A otázka navíc, těžká: Víte, kdo řekl, že "člověk je nejvíce fascinován očima...?" Hmm - a kdy, jak a proč?
Žádné komentáře:
Okomentovat