V pedagogice a vlastně i ve filosofii máme jednu takovou hodně smutně zajímavou osobnost. No vlastně - takových těch smutně zvláštních osobností je ve filosofii spousta, ale tato je opravdu ve všem velmi a velice výjimečná.
Ačkoliv tento muž své děti odmítl vychovávat a ve své podstatě je zavrhl, byl to právě on, který svým myšlením prolomil mnohaleté chápání dítěte jen jako malého dospělého a poukázal na výjimečné postavení dětství v životě celého člověka.
Knihy čítával ještě dříve, než dovršil svých šesti let věku, a někdy celou noc až do rána, kdy ho a jeho otce upozorňovalo na potřebu spánku podle jeho vlastních slov až ranní kuňkání žab.
Dětství má svůj čas a tento čas by se neměl předbíhat, právě naopak...
Otázka č. 15:
O kom píšu v předcházejících řádcích a co vše o něm Vy sami víte? Jaký může mít vliv či jen spojitost s pedagogikou volného času?
Otázka č. 8 pro filosofii výchovy:
Kdo byl výše zmiňovaný pedagog a filosof a jakým způsobem ovlivnil vnímání dětství a proč?
Žádné komentáře:
Okomentovat