Kdosi kdysi řekl, tuším, že Dostojevský, ale nevím to určitě, že člověk je člověkem dokud se ptá. A jak jste si asi všimli, pedagogika a učitelské povolání a vůbec pedagogická činnost je ve své podstatě založena na otázkách.
A dá se ptát různě.
A ptát se dobře je umění.
Věděl to již Sokrates a víme to i učitelé dnešního věku.
Ptám se na všechno, kudy chodím - a odpovědí se mi dostává málokdy. A že jsem jich v mém životě už slyšela! Ale na ty otázky, které si kladu já, odpovědi zase až tak moc často neslyším.
Možná chodím po světě slepá a hluchá, tak proto. Nebo opačně - mám oči vyvalené k dívání až moc a uši nastřažené až tak, že přes to úsilí už ani vidět a slyšet není.
Achich jo.
Takže si kladu otázky a na odpovědi čekám...
snad jednou přijdou....
Otázka č. 25 hlavní a slídící: Snažila jsem se otázky oživit již tím, jaký název jsem jim dala. Který "název" otázky se Vám osobně nejvíce líbil a proč?
Otázka č. 25 protivně zkoumající a asi otravná: Dokázali byste spočítat, kolik různých názvů otázek v pedagogickém zastavení jsem použila?
Otázka č. 25 tentokrát normální, přesto zvídavá: A nad kterou otázkou jste se nejvíce v dobrém či ve zlém "pozastavili"?
Žádné komentáře:
Okomentovat