Tak, už jsme spolu prošli celkem veliký kus cesty. Jdeme spolu už dvacet dní - ani se nechce věřit, jak to uteklo. Tedy mi určitě, jak vám, to nevím :-)
Sedneme si na chvíli do trávy u cesty a budeme pozorovat svět kolem sebe jen tak. Nepůjdeme odněkud někam, ale budeme chvíli ze svého místa pozorovat kolemjdoucí.
O tom "zastavení se" přece nakonec je i filosofie. Je o schopnosti zastavit se v běhu či v chůzi životem a podívat se z nadhledu na ten okolní svět - i na nás samotné.
Možná to zastavení někdy hodně bolí.
Možná je láska k moudrosti nebo moudrost lásky zastavením se v tom, co nám připadá samozřejmé.
Přítomnost některých lidí a jiných živočichů či věcí nám kolikrát připadá tak samozřejmá, že nás ani nenapadne, že blízkost druhého nikdy samozřejmou není.
A pak ta blízkost pomine a my zůstáváme sami.
A sedneme si na chvíli do trávy u cesty
a čekáme, ažzase někdo půjde kolem a vyzve nás na společné putování světem i životem.
Nebo taky ne...
Otázka 20 hlavní: Sedáváte často v trávě u cesty?
Otázka č. 20 jen tak: Máte stále o čem přemýšlet? Divíte se ještě pořád věcem kolem vás? Vnímáte samozřejmou nesamozřejmost toho, že jsme?
Otázka č. 20 nechutně vlezlá: A co Vaše cesta? Moudrost chytrého je prý v tom, že rozumí své cestě. Rozumíte své cestě?
Žádné komentáře:
Okomentovat