Dneska jsem procházela náměstím u nás v Ostravě a snažila se vnímat tu zvláštní atmosféru blížících se Vánoc.
Mám ráda toto období. Období, kdy se mi lidé zdají být jiní.
Kolikrát o tom přemýšlím, o čem jsou vlastně Vánoce.
O víře v dobro a v lásku, která se narodí,
protože kdysi dávno se už narodila, a tudíž je s námi napořád,
o lásce mezi lidmi, která by také měla přetrvávat,
nebo o dárcích, které si dáváme, protože jsme sami byli kdysi dávno obdarováni?
Jsou o něčem, co přetrvává nebo naopak o tom, co neustále pomíjí?
Na Slezské se dnes vypouštěly balónky, bylo jich více než tisíc. Taky jsem tam stála a jeden vypustila k nebi
a něco si tajně, jako spousta dětí kolem mne, přála.
Vzlétly k nebi a postupně mizely kdesi vysoko nad Ostravou.
I s těmi "myšlenými" přáníčky.
A přiznám se, že se svařeným vínem v plastovém kelímku a v prazvláštním dojetí nad mizejícími balónky jsem měla pocit,
že takto nějak vypadají i Vánoce.
Trvají jen chvíli, a zmizí někam pryč...
nakonec tak, jako všechno na světě.
Otázka č. 23 hlavní posmutnělá: Myslíte si, že všechno spíše pomíjí nebo naopak vše trvá? Existuje čas?
Otázka č. 23 doplňující smuténkově nadějná: A myslíte si, že vše kolem nás je jen iluze a "štěstí spočívá v neznalosti pravdivého?" (G. Leopardi)
Otázka č. 23 vesele tvořící a těžká: Víte, kdo byla bájná tanečnice Mája a jak souvisí s výše položenými otázkami? A uměli byste ji nakreslit?
Žádné komentáře:
Okomentovat