Určité kouty země bývají, nebo bývávaly něčím typické. Třeba v Portugalsku mě fascinovalo ranní i večerní zvonění zvonečků ovcí, vybíhajících na pastvu či z pastvy. Jak se to krásně neslo krajem, typické zvonění zvonečků doprovázené ovčím bekotem. Bylo to pěkné a romantické.
Nebo v jižní Francii, v Provence, tam zase neustále - nedá se to říct jinak - řvaly cikády. Až cestou směrem na sever postupně utichaly, až utichly zcela.
A bývávalo mi líto, že u nás nic z toho není.
Ale - celý podzim, a že byl letos krásný, mne na zahradě doprovázelo kejhání hus od sousedky. Kejhaly až tak a tak často, že jsem to skoro nevnímala, jen návštěvy se občas pozastavily nad tím podivným zvukem.
A teď v zimě, nevím jak u vás, ale naším krajem se neustále rozléhá krákání vran. Je jich všude plno, na zahradách, na cestě, na plotech, na stromech.... na obloze... A jejich krákání je slyšet hned zrána, přes den a tuším i zvečera. Někdy zní zlověstně, ale protože sluch si na ten zvuk rychle přivyká, tvoří každodenní kulisu našeho života.
Takže asi každé místo světa má nějaké to své kouzlo. Zvonění zvonků, zpěv cikád nebo krákorání vran.... romantiku a poezii jde najít všude.
Jen se umět dívat a vnímat...
Otázka č. 24 hlavní: Gabriel Marcel řekl, že milovat druhého člověka znamená "říci mu: Ty nikdy nezemřeš!" Jak tomu výroku rozumíte a znáte Vy sami nějaký pěkný citát o tom, co je láska?
Otázka č. 24 zjišťující: Kdo to byl Gabriel Marcel?
Otázka č. 24 jen tak namátková: Může krákorání vran souviset s filosofií a s životním pocitem?
P.S. Prý to nejsou vrány, ale havrani, protože vrány prý žijí v páru a havrani v hejnech. Tak teda nevím. Z toho plyne další otázka: čím se liší vrána od havrana a co nám to tady vlastně krákorá?
Žádné komentáře:
Okomentovat