5. 12. 2009

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení osmnácté
Vzpomínám na jednoho Mikuláše, anděla a čerta kdysi dávno v mém dětství.
Bylo to u nás na kopci v mateřské školce. Vybavuji si úplně jasně tu atmosféru, vůni svíček a bílé vousy Mikuláše.
Pamatuji si, jak se usmíval a kde stál, když jsme se všichni fotili na památku.
A pamatuji si maminku na té mikulášské besídce a to, jak jsme se loučili s ostatními a šli z našeho kopečka dolů od školky směrem domů.
Někdy mám pocit, že na toho "tenkrát" Mikuláše vlastně vzpomínám každý rok. Prostě ho mám zažitého :-)
Ale k nám domů ten opravdový, ne besídkový, nikdy nepřišel tak, aby byl vidět. Jen jsme vždy před spaním nachystali talíře na okno. On pak chodíval v noci, a tajně. A na talíři ráno vždycky něco bylo.
Byla to krásná doba a krásný čas.
Někdy, ale opravdu jen někdy je mi smutno z toho, že se nevrátí... ani ten čas, ani ten opravdový Mikuláš...

Otázka č. 18 hlavní: Báli jste se někdy čerta a anděla a Mikuláše? Máte ve svých vzpomínkách nějaký pěkný "zažitý" zážitek s ním spojený?
Otázka č. 18 podhlavní a podstatná: Je poslušnost znakem dobré výchovy? A jak souvisí (pokud vůbec souvisí) s vývojovými teoriemi morálky?

Žádné komentáře: