Jednoho dne vše končí. Přesto konec nikdy není koncem, - svět je v pohybu.
Ale konce bývají smutné a dojemné, když se nám zdá, že konečnou opravdu jsou.
Byla jsem dnes na přednášce pana profesora, který je ve svých 85 letech ještě aktivní a činný. Avšak řekl - dnes naposled, loučím se.
Je prosincový dnes, mrazivý, beze sněhu, s ranní mlhou a s večerní také, se smutkem v duši a se slovy - už na to nemám.
A zítra bude Barborky, a pak Mikuláše,
a pak Vánoce.
Čas, kdy na "to" máme.
Být lidmi a být spolu.
Otázka č. 16 hlavní: Nechte dětství v dětech uzrát. Kterýpak filosof řekl tuto větu?
Otázka vedlejší č. 16: A proč?
Otázka vtíravá, loudící z toho, jak posloucháte na semináři: A jak s tím vším souvisí kuňkání žab při rozbřesku?
Žádné komentáře:
Okomentovat