Chuť žít.
Štěstí, růstu, štěstí lásky, štěstí adorace. (Teilhard de Chardin).
Vše prý je jen na naší svobodné vůli. Naše štěstí, naše životní spokojenost, náš pohled na svět, náš pohled na lásku, na druhé, na život. Prý záleží jen na nás samotných. Protože jsme svobodní. A když jsme svobodní, jsme si za všechno i sami zodpovědní.
A bylas u toho? Řekla mi jednou maminka, když jsem k ní běžela - pokolikáté už? - s rozbitými koleny, uplakaná, pro útěchu a pohlazení. A místo toho téměř až krutá slova z úst nejmilovanějšího člověka: bylas u toho?
Byla. Jak jinak. Takže jinými slovy: pokud ano, pak si za to můžeš. Dlouho, dlouhá léta mi trvalo, než jsem ta maminčina slova skutečně úplně pochopila. A když se mi někdy chce spouštět slzy skutečné i domnělé, když se mi chce zoufat nad nespravedlností všeho, slovy Komenského omnes, omnia, omnino (ten by asi koukal, při jaké příležitosti jsem toto jeho všechno, všem a veskrze použila😃), pak slyším odněkud z dálky, z dalekého dětství, ten nejmilejší hlas maminky a svou odpověď: Ano, mami, byla jsem.
Jenže, jenže... kolikrát to vůbec nefunguje. Jsem si u všeho, a ono jako kdybych "u toho" kolikrát jako ani nebyla...
Otázky dvacáté prvé (vlastně už dvacáté druhé, holt neumím počítat :-) provokující:
1. Do jakých typů můžeme rozdělit člověka podle chuti žít? (Nápověda: skripta filosofie výchovy)
2. A co na to Vaše vzpomínky na dětství?
Žádné komentáře:
Okomentovat