Už se to opět vrátilo.
Vždycky v předvánoční době mám pocit, že lidé jsou jiní. Takoví nějací svátečnější. Prostě vánoční.
Přiznám se, pro mne jsou Vánoce především svátky "vánočních" lidí. Když slyším o nějakém neštěstí, nějakém zpřetrhání pout, napadá mě, jak šťastní spolu možná byli o Vánocích, a že to najednou není. Je to pro mne symbol pospolitosti, symbol blízkosti, symbol vzájemného vztahu, symbol lásky mezi lidmi. Cítím to tak, a pak to i vidím v tvářích lidí a hledám - hledám ty lidi vánoční... Představuji si je u štědrovečerního stolu, spokojené, šťastné... protože jsou spolu.
Hmm. A možná tomu tak u mnoha lidí ani není. Nevím ale ani proč, ale věřím, věřím, že ano...
Už jsem se bála, že to letos ani nepřijde. Ten pocit. To zvláštní vidění světa. Vzhledem k těm všem okolnostem, že to bude letos po mnoha letech jiné. Ale ano. Po roce, i přesto, jaký tento rok byl, i přesto, co všechno nejen dobrého přinesl, se "to" vrátilo...
Děkuji.
P.S. Byli jsme dnes s manželem nakupovat dárky. V jednom momentě při nákupu pro vnoučata jsem si uvědomila, jaký dárek bych vlastně chtěla i já a v duchu si řekla, že to řeknu svým dětem, kteří se mě na to pořád ptají... Než jsme ale došli s dárky do auta, tak jsem na to zapomněla a ne a ne si vzpomenout, co že to asi bylo...
Otázky už šestnácté, to to letí.... dnes dějinně filosoficky zaměřené:
1. S pojetím dobra (a lásky) souvisí pojem dvojí naivita. V čem spočívá? (Neptala jsem se na to už náhodou?)
2. Jak vnímáte dobro? Podle čeho poznáte, že "něco" je dobré a naopak ne-dobré?
3. A jak rozpoznávání dobra a zla chápal Sokrates?
4. A co na to Aristoteles?
Žádné komentáře:
Okomentovat