Jsem mýtus, utápím se ve snění svých krásných příběhů. Jsem rozumný živočich, naplněný logem; naslouchám a nabízím své porozumění světu. Jsem obraz Boha; neskutečně a s obrovskou důvěrou věřím v dobro a v lásku; ještě pořád, ještě stále neztrácím naději. A jsem myslící já, mechanicky se opakující, vznešená transcendence i hluboký pád, počítačový člověk i bytost křehká svými vzpomínkami....
Babičko, nejdeš spinkat? Zavolá náš malý vnouček. Už pojď!
A najednou vím: nejsem nic víc, nic míň, než tím, jak mě oslovil...
Žádné komentáře:
Okomentovat