Nelogická logika srdce.
Toho dětského.
Toto téma je hodně choulostivé. Svým způsobem velice smutné. Dítě zcela kolikrát nelogicky pro nás dospělé miluje nebo potřebuje milovat oba své rodiče. I ty, kdož jej týrají, zanedbávají, chcete-li nemilují. Dítě zcela přirozeně i v těchto případech miluje, aniž by mělo důvod...
Vzhledem k minulému tématu mě napadá - je nenávist opakem lásky? Není, je pouze jejím nedostatkem, je to jiná forma lásky, jinými slovy: tam, kde nebyla "láska", proměnila se v tento stav mysli (duše, srdce)? R. Descartes hovořil o tom, že nelze nenávidět, protože s nenávistí zavrhujeme i to dobré, co je v člověku. A každý člověk je svým způsobem dobrý.... jinak by nebyl člověkem. Nic není pouze bílé ani pouze černé. Jsme takové pepito :-)
Stoupáme do kopečka a přitom jsme vstoupili na velice tenký led. I přesto, že to vím, vedu vás touto ne zcela bezpečnou cestou nad možnou propastí. Omlouvám se.
Ne, není snadné putování. Ani svou myslí, ani v každodenním životě...
Otázky patnácté, láskyplně bolestné:
1. Jak vnímáte onu "logiku srdce" Vy samotní?
2. Souvisí logika srdce s prací smutku a vzpomínek?
3. A opatrně si dovolím velice osobní otázku, na kterou nemusíte odpovídat: A Vaše dětství? Souvisí s logikou srdce?
Žádné komentáře:
Okomentovat