Uléhám do své postele u okna, odkud krásně vidím hvězdné nebe nad našimi stromy za zahradou. Vesmír, hvězdy, bezlisté větve stromů, vztahující se k noční obloze. Ticho a tma všude kolem. Ale ne tak zcela. V těch dalekých dálkách i v nás samotných prý přebývá a je...
Láska.
To pouhé slovo, které nijak nezachytíme, neuchopíme, nepochopíme. Neuvěřitelná síla, která hory přenáší. A nejen hory. Nebo - kdyby jen hory... Celý nekonečně nepochopitelný Vesmír.
Schoulím se do deky a ukryji se v bezpečí...
Otázky čtrnácté:
Nechci "lásku" nijak zprofanovat, je na to příliš posvátná, proto se příliš nezdržíme všetečnými otázkami...
1. Láska se dá podle E. Fromma vnímat jak mateřská nebo otcovská. On sám ji přirovnává k lásce B - being a D - dependent love, tedy k lásce nepodmíněné a podmíněné. Jak je to chápáno?
2. A otázka všetečná: je nutné se před láskou ukrývat?
Žádné komentáře:
Okomentovat