Musím se hluboce zamyslet. Patrně dávám příliš lehounké otázky - vaše odpovědi jsou tak svěží, jasné, bezproblémové... Asi bych měla přitvrdit :-)
Protože věřte nebo ne, filosofie není procházka růžovým sadem. I růžový sad je plný trnů, které působí bolest. Někdy i krveprolití :-)) A my si tady jdeme zlehounka jako vánky naplněné vědomostmi, jen si vzlétáme a vesele se nadnášíme... jako by nic.
Ale nebojte, na naší cestě, v našem putování, začneme pomalu i stoupat. Snad se i zadýcháme (jak už vás znám, tak asi jen nepatrně...)
Otázky desáté, dotazníkově, opět osobně laděné:
1. Kým jste profesně? A kým byste být chtěli? Jaké byly Vaše dětské sny? Naplnily se?
2. A má s tím něco společného výchova? A pyramida potřeb A. Maslowa?
3. A otázka taková divná: Může být vánek naplněn? :-)) a vědomostmi k tomu? Nadnášíte se i přesto, nebo právě proto, zvesela?
Za některé příliš osobně laděné otázky se moc omlouvám; pokud by měly způsobit bolest, nemusíte na ně odpovídat...
Žádné komentáře:
Okomentovat