Tajemná noc. Ta mikulášská.
Jsem opět malou holčičkou a dávám před spaním spolu s mými sourozenci prázdný talíř se svým jménem na okenní parapet, vedoucí do zahrady. Je to zvláštní večer, kdy se ani nechce jít spát.
Ráno pak na talířích nacházíme jablka, ořechy, pomeranče, arašídy, perníčky a další sladkosti. Mezi tím také pár kousků černého uhlí a bramboru. Proč to uhlí a brambora, mami? No zlobilas taky, ne?
Dnes sedím u počítače a už dávno vím, že Mikuláš není. A že ani Ježíšek, který teprve přijde a na kterého čekáme, že ani ten dárky nenosí. Je to jen jako dětská hra, iluze, krásná pohádka na dobro, štěstí, na lásku...
Sedím v tichu pokoje, jen počítač trošičku vrní, vše kolem a všichni doma už spí. I ptáčci na bidýlku...
Najednou jsem vstala a dala na okenní parapet, na ten stejný okenní parapet mého dětství, prázdný talíř se svou jmenovkou.
Už není maminka, není tatínek, nic z toho, co bylo, už není... Ale tam z oblak se zrovna v této chvíli tiše snáší pan Mikuláš, a za chvíli přistane u našeho okénka, kouzelnou rukou vloží ty dávné sladkosti na můj talíř, před chvílí tam vložený...
A maminka s tatínkem tomu přihlížejí a těší se, až to ráno všechno najdu
zase najdu jako kdysi, tenkrát, dávno, kdy jsem byla holčičkou, jejich holčičkou
a možná i to uhlí s bramborou tam bude...
Žádné komentáře:
Okomentovat