Dítě. Dítě a jeho výchova.
Mé děti by možná mohly vyprávět... i o Vánocích. O dárkách pod stromečkem, které dnes pro ně nejsou až tak důležité jako to být spolu. O pečení cukroví, o stromečku, který se stavěl a zdobil vždycky dopoledne na Štědrý den, o starodávném dřevěném Betlému, jehož figurky rok od roku odpadávají buď zcela nebo jen po částech (Panně Marii už třeba chybí levá ruka), o vánočních kaprech, bramborovém salátu i o povidlové kaši s rozinkami, s rumem a s ořechy, tzv. brii (teď nevím, jestli měkké nebo tvrdé y), o zlatém prasátku z citrónu, který nesměl nikdy chybět na štědrovečerním stole, o štědro-odpolední návštěvě hřbitova a babiny, která pekla skvělý jablečný závin... o první hvězdě na obloze a o večeři s pěti chody, o penězích pod talíři, o zpívání koled, o krájení jablíček a házení papučí, a následném zvonění zvonečku, že Ježíšek přišel!!! A pak o návštěvě půlnoční mše svaté...
Bylo toho hodně... co se dalo předávat jako štědrodenní, štědroodpolední, štědrovečerní, štědronoční tradice. Nevím, co vše se podařilo předat, které tradice se propojily s tradicemi nově příchozích partnerů z jiných rodin... Nevím. Snad něco ano, snad něco zůstalo a zůstane.
Otázky ale ještě nekončí: tak tedy, otázky dvacáté sedmé, už!
1. Slyšeli jste někdy o bílé a černé legendě z hlediska přístupů k dítěti v minulosti? (Nemám na mysli španělskou legendu).
2. V čem se dítě a dětství liší od dospělého člověka?
3. A co děti, mají si kde hrát?
Žádné komentáře:
Okomentovat