28. 11. 2010

Mikulášovo intermezzo č. III

Tak Mikuláš už nezáří kdesi daleko ve Vesmíru jako zář, jen ztěží viditelná lidskému oku.
Již se přiblížil k Zemi na dosah.
Už vidí rozzářená světla měst vesniček a dědinek a chaloupek. A také světla obchodů a supermarketů a velkých nákupních center. Již vidí vyzdobené ulice a domy, už vidí stát na náměstích rozsvícené vánoční stromy.
A nediví se tomu.
Těší se. Těší se na děti, na ty malé i velké. Těší se na to, až bude rozdávat dárky. Těší se na to, že bude sám, bez doprovodu andělů a čertů, tak jak se do těchto podob maskují lidé. Protože on není a nikdy nebude ten Mikuláš s bílými vousy a s berlí a s biskupskou mitrou na hlavě. Ne, to ne, protože tento Mikuláš je opravdový. Ne převlečený za někoho, ne chodící ulicemi s partou čertů, řinčícími řetězy a s partou zlatovlasých okřídlených andělů.
Náš Mikuláš je totiž skutečný. Ale tady tito jeho lidští "dvojníci" mu nijak nevadí. Pokud dělají dětem radost, pak je to chvályhodné. A dobré.
A nic na tom nevadí, že ten skutečný svatý Mikuláš přichází tiše, nikým nepoznán a nepozorován, podobně jako jeho dárky nejsou zase až tak hmatatelné jako ty dárky pozemské.
Tak raději ani nedutejme - protože za několik dnů skutečně přijde...

Žádné komentáře: