Někdy mě napadá, když hovoříme o "formách" výchovy, a to ve smyslu rodinné, školní, mimoškolní, sebevýchovné, že to je vlastně logicky špatně, protože forma souvisí s pojmem f0rmovat, a my, jak už víme, nejsme tak zcela schopni "formovat" člověka k obrazu svému. To bychom byli opravdu asi moc namyšlení. A pyšní. A tím také hloupí.
My si vůbec ve výchově často myslíme, že je to jednoduchá věc, a že o ní nic moc vědět nemusíme, protože to jde - ta výchova - to vychovávání - tak nějak nejen samo, ale také samo sebou.
Nejde to.
Jinak by to na světě asi vypadalo poněkud jinak. A asi o hodně líp.
Ledaže bychom to slovo forma chápali v tom starořeckém pojetí - jako něco, co "je" oživujícím principem.
Pak bychom mohli formy výchovy chápat jako princip rodinné, školní, mimoškolní, sebevýchovný...
Teď jen uvědomit si, co tím principem může být...?
Otázka č. 7 vzpomínková: Setkali jste se ve svém životě s takovými zásadními výchovnými principy, které vás ovlivňují do dnešní doby a vy o tom víte?
Otázka č. 7 jen tak: Na co budete (nebo si to aspoň myslíte, že budete) ve výchově dětí (svých i ne svých) nejvíce dbát?
Žádné komentáře:
Okomentovat