Tak jsme se k tomuto přece jen dostali, tedy doputovali jsme až sem. K tématu dítěte.
Dítě je láska, štěstí, naděje, životní smysl - a bla bla bla.
Dítě je věčná otázka, zodpovědnost, úsilí, hledání.
Dítě jsou bezesné noci, a trápení, a výčitky, a starost.
Dítě je úzkost a strach. Pocit, že to nezvládnu nebo naopak pocit, že zvládám všechno.
Dítě je výchova. Ten, kdo vychováván být má i ten , kdo vychovává.
Dítě je celý vesmír v nás i nepatrné lidské stvoření, z kterého kdo ví co bude.
Dítě je ten tvor, který věří na Ježíška a jeho dárečky.
A na Mikuláše.
Děti jsme pořád my všichni - a to dávné dítě v sobě neustále a mnohdy nevědomě hledáme.
Kvůli tomu všemu, co jsem napsala v předešlých řádcích.
Tedy kvůli lásce, štěstí, naději, životnímu smyslu - a tomu bla, bla, bla, protože jsou to jen prázdná slova.
Nebo ne?
Otázka č. 20 nesmírně vážná: Zůstal ve Vás ještě kousek dítěte?
Otázka č. 20 problematická: Jaké jsou dnešní děti?
Otázka č. 20 jen tak: Jakým dítětem jste byli? Uměli byste to charakterizovat?
Žádné komentáře:
Okomentovat