13. 11. 2010

Zastavení šesté - Freud a jeho ID

Před několika léty na pláži ve Španělsku, tedy o dovolené, jsem se při opalování a čtení knížky najednou rozbrečela. Jedno z mých dětí se bezelstně zeptalo, proč brečím a já stejně bezelstně odpověděla, že proto, protože umřel Freud.
Tedy v té knížce. Životopisné. A tam obyčejně ti, o kterých se píše, umírají. Protože životopisná knížka bez smrti "hrdiny" není dokonaným dílem. Ta smrt tam tak nějak chybí.
Mé chytré dítě se chvíli zamyslelo, než podotklo: "Ale to už bylo dávno, ne?"
Ne, pro mne v té chvíli zrovinka umřel a ten smutek a slzy nad tím, že už není na světě, byly nefalšované.
Tak nějak jsem si při čtení té knihy zvykla na to, že je.
I když už dávno není.
Ach jo.
Jen málokomu z nás se to podaří, že "zůstáváme"....
Otázka č. 6 zjišťující: Kdy zemřel S. Freud? A kde a kdy se narodil? A kým vlastně byl?
Otázka č. 6 zábavná: Proč říkáme Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde?
Otázka č. 6 možná příliš zvídavá :-): Máte nějakou humornou historku, kdy jste se pokoušeli zvládnout své ID? A kdo nakonec zvítězil?

2 komentáře:

Miriam Prokešová řekl(a)...

Hádalo se moje ID
s tím mým vlastním egem
o tom,
jak ten život
přece jen
ruku v ruce svedem.
Id chce to, a ego "ono"
je to práce hrozná
superego někde shůry
co je dobré
pozná.
Moje ID si nedá říct,
moje ego pláče,
superego nakonec vždy
samo to odskáče.
Možná, že to moje ego
časem zvládne ID
a pak podle superega
budem - budu
možná skvěle žít....

Anonymní řekl(a)...

Výstižné !