20. 11. 2010

Mikulášovo intermezzo č. II.

Tak Mikuláš si už sbalil svůj ranec.
Tichou nocí nekonečného Vesmíru a září hvězd se pomaloučku polehoučku blíží k Zemi.
A on to ví - blíží se k smutné zemi, avšak plné zářivých očí dětí.
A také ví - blíží se ke kruté zemi, avšak plné milujících a milovaných lidí.
On to ví - blíží se k Zemi, kde je pořád ještě očekáván. I přes světla počítačů, internetů, facebooků a kdo ví čeho všeho.
I přes města plné lidí a lhostejných tváří a i přes touhu po štěstí v bohatství a v přepychu.
I přes místa na světě, kde to na bohatství a přepych ani trošku, ale ani trošičku nevypadá a kde je hlad a nemoce, a umírání a smrt.
Blíží se k zemi, kde umírají lidé, ale zároveň noví se rodí, kde kvetou květiny a tečou řeky a hučí vodopády a kde ráno padají kapičky rosy a k večeru se stmívá, teď na podzim v podivné mlze, sahající až k zemi jako závoj.
To všechno Mikuláš ví.
A chce přinést této zemi ten největší dárek - radost.
Blíží se Vesmírem
a je už očekáván...

Žádné komentáře: