Dnes je neděle. Ta první adventní.
Někdy - ale opravdu jen někdy, hlavně před Vánocemi - o tom přemýšlím. V době, kdy "čekáme" a kdy podle tohoto "čekání" je nazváno celé období, a dokonce i neděle.
Na co vlastně čekáme? Na Ježíška?
Na lásku, na štěstí, na pochopení, na porozumění, na to, až uděláme to a ono, až zvládneme tamto, až budeme někým nebo něčím, nebo....? Na co vlastně čekáme?
První adventní neděle je vstupem do období, kdy čekáme na narození miminka, dítěte, které spasí svět.
V čem spočívá spása světa? Tedy nás, lidí?
Občas o tom přemýšlím.
A někdy se bojím své vlastní myšlenky, že vlastně všichni tak nějak čekáme na smrt. Tedy na něco jako neděli ve smyslu nicnedělání, tedy na odpočinek, ale ne pouze na nedělní okamžik, ale na ten odpočinek, který bude (?) věčný.
Ale to je na delší povídání...
A dnes je přece jen první adventní neděle, a tak bychom měli na to, co nás čeká, čekat s radostí a vesele.
Otázka č. 21 zjišťující: Víte, co to jsou (byly) roráty? (Kdo neví, prosím, najděte si odpověď)
Otázka č. 21 odlehčující: Na co čekáte?
Otázka č. 21 nedělní provokující: Je pro Vás neděle odpočinkovým dnem? Odpočíváte rádi?
Žádné komentáře:
Okomentovat