Padá padá bílý sníh
z temného nebe
tam někde v oblacích
vidím jen tebe
Choulím se do sněhu
který jen studí
bez tebe na zemi
zůstanem chudí
choulím se do svých snů
které mne hřejou
chtěla bych vždy už být
jen a jen s tebou
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Nad městem letěly šaškovy střevíce,
překrásně letěly jako dva tažní ptáci
do krajin za mořem, z nichž se už nenavrací.
Jestli jsem miloval, pak podzim nejvíce.
Pod nebem naděje stál se mnou Andersen
a hleděl na husy, jak odlétají k jihu,
vyzul jsem v rákosí všecky své křápy, tíhu
a letěl za nimi přes širý čistý den.
Jestli jsem miloval, pak zakalenou hněď
psích očí podzimu, věrného psa, jenž stárne.
Strašný stesk míjení na této zemi marné,
pod nebem němoty, jež nemá odpověď.
Ivan Blatný
Okomentovat