Barborky

Byla jsem nařezat pár třešňových větviček, zvané barborky, a dala je do vázy.
Venku je podivně mrazivo a na zahradě je zvláštní ticho.
Na chvíli jsem si představila, jak pod našimi třešněmi tančí víly, které prý v nich, tedy ve kmenech třešní, bydlí. No bydlí - přebývají. I když pravda, nejde mi nějak představit si, jak by asi tančily v tom dnešním mrholivém větrném večeru. Umrzly by, chuděrky.
Třešňové barborky.
Ale ve váze - víly - nevíly - do Vánoc rozkvetou v teplé místnosti, a připomenou nám jaro a květen a teplé slunečné dny. A také to, že po zimě, po spánku, po odpočinku přichází nový den a nový život.
Ve zvycích našich předků se uchovalo tolik moudrosti...

Otázka čtvrtá prostá: Patří víly do moderního nebo do postmoderního světa? Jaký je v těchto pojetích rozdíl?
Otázka čtvrtá jednoduchá: Myslíte si, že je člověk spíše bytostí transcendence nebo omylem přírody? Nebo něco mezi tím? Dokázali byste zdůvodnit, proč?
Otázka čtvrtá vlezlá: A co na to různá pojetí člověka?