Přeji všem krásnou sváteční noc.
Zastavujeme se pro tentokrát naposled.
Přiznám se, budete mi chybět.
Je tajuplná noc a my končíme naše tajuplná zastaveníčka.
Víte, v čem spočívá "tajuplnost" světa a života a člověka a lásky?
Dnešní noc nám napovídá, že pokud někoho milujeme, a pokud jsme milováni,
pak nikdy nejsme sami.
Je v tom ukryto veliké tajemství, kterému ne vždy musíme rozumět. Ale je to tak.
Přála bych si, aby se Vám splnila všechna Vaše přání a ať jste šťastni.
Otázka dvacátá čtvrtá poslední: Myslíte si, že každý si je svého štěstí strůjcem?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
To bych tedy řekl. Ikdyž jsem studentem, kterého se netýká filosofie výchovy a nic takového a vlastně by mi stačilo kddybych otevřel návrhy seminárních prací a vyhledal si téma, tak jsem prozkouman skoro celý tento blog Tohu Vabohu a můžu Vám pí. Prokešová říci, že úsilí které do tohoto asi vkládáte ( čas, energie, nápady ... ) je asi veliké a zasloužíte si obdiv každého studenta a že máte uznání z řad studentů, kteří Tohu-Vabohu navštíví a trošinku se zde pozastaví. Děkuji že jsem měl tu čest se tu porozhlédnout a trochu si zapřemýšlet nad některými filozofickými otázkami. Ujasnil jsem si spoustu věcí ;-). I kdyby se Tohu-Vabohu dále nerozvíjelo, pořád představuje velikou sběrnici informací a "hodnot". Chtěl bych Vás podpořit v pokračování Tohu-Vabohu ikdyž vím, že to asi pro Vás není lehké a člověku se čím dál víc zmenšuje insiprace a časové možnosti a pochopil bych, kdyby jste zjistila, že už na pokračování nemáte energie a chcete si odpočinout:) Každopádně od všech(snad) palec nahoře :) Děkuji Vám. Jste skvělá "baba" jak se říká ;-).
Dobré ráno, Paní Doktorko. Nevím úplně, zda je člověk svého strůjce štěstím. Jsou zde lidé, kteří člověku závidí cokoliv. Třeba rodinu a děti, nebo talent nebo cokoli jiného. A pomluví ho a rádi mu zavaří život. Lidé jsou nedokonalé bytosti. Myslím si, že některé věci člověk neovlivní, ani kdyby chtěl (je to to, co jste nám říkala v poslední hodině. Už svatý Augustin prožíval svou životní pouť na třech úrovních - tělo, duše a duch. Jiný pan Doktor na Konzervatoři nás učil, že těch stupňů prožívání bylo prý osm nebo sedm? Od země k nohám, od nohou, ke kolenům, atd... až od hlavy k něčemu, co je nad ní - svatozář? Už je to pěkná řádka let, kdy nám vykládal jak Augustin chápal "čakry"... - Toto je mé pochopení výkladu filozofie z úst PhDr. Jiřího Kocura. Ukázal mi v těch nejhorších chvílích mého života v co mám věřit, abych se obrátila v moudrost a byla čestná a věřila v Boží mlýny a modlila se, abych neodsuzovala, protože pomstu vykoná Bůh. Nevím, jestli ji dostatečně vykonal, protože problémy z mé minulosti jsou stále. Ale ano, já mu odpustila a je na dceři, jestli ona odpustí jemu. Protože až dospěje a bude vědět celou pravdu, což už ví teď, jen je malá na to, aby pochopila, co strašného na ní bylo spácháno, aby mu odpustila nebo ne. Chtěla jsem tím říct, že v životě člověka přijdou situace, které neovlivní a bude pošpiněn závistivci. A on nemá šanci to vyvrátit. Musí to nechat být. A pak na něj lidé nahlíží zkresleně a už se nese ta špína s ním. Pak jsou zde přátele a rodina, kteří vědí, že člověk by nikdy toho nebyl schopen, co se o něm vypráví.
Dobré ráno :-) Ještě mi to nedalo a dodávám k tomu, že někteří renesanční filozofové věřili ve štěstí způsobené sebou samým. Je jím konkrétně Picco della Mirandola, z jehož úst tento citát zazněl. : Fortunae suae ipse faber. Neméně důležitým byl Marsilius Ficinus, jehož přínos byl rovněž stejně jako u Mirandola ten, že před člověka staví úkol zdokonalovat se a povznášet k nejvyššímu jsoucnu, jít vstříc "božské" dokonalosti. Je zajímavé, že rozdělují božskou doknalost na lidskou a zvířecí, a jedině člověk je bytost, která je schopna směřovat k nejvyššímu horizontu. Tato možnost není předem daná, hotová, ale děje se, člověk ji sám utváří. Bojceňuková
Po delší odmlce jsem opět na tomto portále. Již jsem s Vámi absolvovala několik putování jako Váš student, nespočetněkrát jsem se musela na těchto putováních zamyslet nad způsobem života nejen svým ale nás všech. Dnes tu nejsem proto, že bych musela(vím,že i před tím to byla otázka volby)ale jsem tu, protože je mi smutno, a hledám moudro,lásku,porozumění. A to na těchto Vašich stránkách opravdu díky Vám je. Plně souhlasím s "klukem" anonymem z 25.12. Přeji Vám paní doktorko hodně zdraví a také životního optimismu.
Okomentovat