Někdy opravdu přemýšlím, co my lidé, co jsme zač.
Nikdy jsem si nemyslela, že se v lidech vyznám. Ale jak stárnu (ach jo), tak poznávám, že se snad v lidech ani vyznat nejde. A proto se divím některým filosofům, kteří se na to ptají.
Kdo jsme? Co jsme? Slovy I. Kanta: V co můžeme věřit, v co můžeme doufat, co můžeme dělat?
Přiznám se - nevím to. Ne, že bych nechtěla.
A tak lidi kolem sebe nevnímám rozumem, ale pocitově. "Něco" ve mně vyvolávají - a nad tím se nezamýšlím, nepřemýšlím proč, prostě to tak je.
A protože jsem na světě ráda, tak ve mne i ti lidé, co zde jsou, vyvolávají spíše hezké a milé pocity, než opačně.
Možná to je součást životní filosofie. Možná ne...
Kdo ví....
Otázka sedmá, vědomosti zjišťující: Jaká znáte pojetí člověka ve starověké řecké filosofii?
Otázka sedmá, moje oblíbená: Kdo řekl, že strom o své ubohosti neví, a co tím myslel?
Otázka sedmá odlehčující: A co si o tom myslíte Vy?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat