Chtěla bych jen tak vstoupit, tentokrát bez otázek, mezi řádky.
Je mi na světě mnohem líp s Vašimi odpověďmi. Přiznám se - padám únavou, protože se "nabalilo" spoustu povinností, a vždycky váhám, jestli se pustím do dalšího tohu - cestování, protože nestíhám tak zcela odpovídat a něterým z předchozích cest ještě dokonce odpovědi dlužím a je mi z toho smutno na duši, protože se neplnění slibů hodně bojím...
Ale přijdu na e-mail, a tam se už na mne usmívají Vaše odpovědi, a já se na ně vždy hodně těším a mám z nich radost a cítím, že ta práce a námaha není nikdy zbytečná a navíc pociťuji i to, že žijeme ve světě plném hodných a dobrých lidí, i když se nám to někdy nezdá.
Děkuji vám za toto poznání. Nemám tušení, jestli vás nějak obdarovávám svými otázkami a myšlenkami já, ale vím jistě, že vámi všemi obdarovaná jsem...
A je to krásný pocit.
Děkuji.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Zastavit se a jen si tak popřemýšlet po náročném dni... Taky nám dáváte krásný dárek, byť někdy se myšlenky nedají uspat a hodí se hlavou do pozdní noci...:D
Milá paní doktorko,
já s Vámi putovala na jaře naší Májovou poutí, během které jste mne obdarovala tak, že na Vás stále vzpomínám. Občas mrknu na Tohu Vabohu a tiše závidím studentům, kteří s Vámi momentálně "putují". A tak si alespoň pročítám Vaše moudra i "obyčejné" zážitky Vašich všedních dnů, které jsou nakonec taky neobyčejné...Přeji vám mnoho sil (a hlavně času) na zvládnutí odpovědí (ať si nepřipadáte jako dlužník - těmi jsme my....)Lenka
Jste úžasná. Mám Vás moc ráda a věřte nebo ne. Od první hodiny jste mě donutila přehodnotit dosavadní způsob života a změnit žebříček hodnot.
Děkuji.
Okomentovat