Jsem dnes utahaná, ale opravdu utahaná.
Dostala jsem od jednoho z mých synů úkol - pohlídat štěně boxera. Štěně, které je nejen hyperaktivní, ale taky hluché.
Bylo to, nebudu si nalhávat, náročné.
Pokoušela jsem se uvařit oběd. Tahal mi šlupky od brambor, honil při tom naši perskou kočku, blbnul svým poskakováním naše oba již celkem staré psy, skákal pod stolem i nad stolem, dal hlavu do nahřáté trouby, něco hledal v kočičím záchodku, kousal babičku a nechápal manžela.
Uff.
Před chvílí usnul v mém náručí. Když jsem ho chtěla uložit na jeho deku ke spánku, objal mě těma svýma packama a nepustil. Chvíli jsem si tedy s ním zdřímla v podivném objetí. Probudilo mě až jeho klidné oddychování a funění do obličeje.
Máme Zlatou neděli...
Místo práce, úklidu, vánočních nákupů a já nevím čeho všeho hlídám psí mimino. No vlastně už batole. Naštěstí už spinká jako andělíček...
jen já jsem utahaná jako "bábrle..."
Otázka devatenáctá veselá: Je hlídání výchova? A znáte nějaká veselá výchovná "pravidla"?
Otázka devatenáctá zvídavě hloubající: V čem podle Vás spočívá přínos filosofie výchovy? Myslím přímo do pedagogické praxe?
Otázka deveatenáctá jen tak: Proč je zlatá neděle zlatá?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
To bude ADHD jak vyšité, bude muset jít na převýchovu do psí školy :-)
Kdysi, když má dcera měla tři roky, počůrávala se, nemluvila ani slovo, začala jsem si říkat, jestli mám normální dítě. No, o dceři jsem tu hodněkrát už psala. Fakt je ten, že odmalička docházíme k neurologovi, k psychologovi, poněvadž je nutné ji ohlídat, aby se nic kvůli jedné pitomé situaci neopomnělo nevyšetřit. Toto je ale nepodstatné. Co jsem chtěla říct, je to, že jsme natrefily na vynikající logopedku, Mgr. Lucii Neudörflerovou, která naprosto hltala mou dceru a věřila, že jsem správná maminka na správném místě, když mi záleží na rozvoji mé dcery. Jednou jsme tak šly a dcera sbírala listy spadlé na chodník a líbila se jí kniha "atlas stromů", kde jsou i latinské názvy. A tak během té cesty "od nás z domu, až do ordinace paní Neudörflerové se naučila 6 latinských názvů stromů. Vždycky byla "divná", ať ji pozoroval kdokoli, řekl, že se chová "divně". Hodně lidí neví, čím si prošla, a já vím, že to je tím ADD s poruchou pozornosti a hypoaktivitou a dnes už s vyhraněným leváctvím a možným poddruhem autistického chování, které se projevuje tak lehkou formou, že si toho člověk ani nevšimne. Jedná se o to, že dcera někdy nenaváže oční kontakt s dospělou osobou. Když se připíšou geny chování, které sdědila po mně i po biol. otci, vylezlo z toho to nejlepší, co mohlo. Fluidum, které je tak křehké a nevinné až to bolí. Hlídání je nejnádhernější práce, která existuje. Bylo mi líto, že jsem studovala při mateřské a s dcerou jsem nemohla být neustále. Ty okamžiky, co jsem ztratila jsou v nenávratnu pryč, ale říkám si, že to alespoň trošičku stálo za to. Jsem učitelkou ZUŠ a miluji tu práci nadevše. A k něčemu to bylo... Dcera miluje hudbu stejně jako já. Celými dny poslouchá Mozartovy Symfonie a hraje je na klavír nebo si je zpívá a tancuje u toho. Jen se tak zamýšlím nad tím, kolik času dospělý člověk může trávit se svým potomkem a kolik ho doopravdy tráví.
Okomentovat