Tam někde vysoko na obloze se třpytí hvězdy.
Jsou daleko. Vysoko. Nedosažitelné.
Kdysi dávno se prý jedna taková hvězda na obloze také objevila.
Zářila do světa a byla znamením, že se děje něco velikého. Že něco neobvyklého a tajemného se stane.
Naši koně ve stáji tiše přežvykují a koukají na mne, jak se snažím v několika kbelících nanosit vodu.
Každému z nich zavěšuji kbelík do boxu. A Tarunku obejmu kolem krku. Přimkne svou hlavu k té mé.
Je tichá noc. Vysoko na nebi svítí hvězdy.
Někdy se zdají být blízko.
Jsou však nedosažitelné.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat