25. 12. 2011

půlnoční :-)

Byli jsme včera na půlnoční mši svaté - Vigilii. Začínala ve 21.00 hod večer.
Některé věci se stávají asi jen některým lidem. Asi patřím mezi ty "některé." Však posuďte sami - ten kostel stojí už tuším 118 let. Je to krásná architektonická a kulturní památka. Mimo jiné také díky původním vyřezávaným lavicím a dalším původním řezbářským skvostům, jako je např. kazatelna, zpovědnice, Křížová cesta.
Nepopisovala bych to až tak, kdyby nedošlo k něčěmu, k čemu došlo.
Sedli jsme si s mými dětmi do jedné z lavic. Vše probíhalo klidně, svátečně, radostně, prostě tak, jak to na půlnoční být má.
Při obětování jsem spolu s ostatními poklekla... a do naprostého chrámového ticha, které nastalo po zpěvu i po modlitbě kněze, - tak do tohoto ticha z ničeho nic, nečekaně, najednou, s obrovským řachotem
pode mnou rupla dřevěná deska, na které jsem klečela a společně jsme se sesuly k zemi.
Mé děti zadržovaly smích, až se z toho třásly, já také tak, a lidé v okolí asi také, ale ty jsem pro ty slzy smíchu, který nemohl jít ven, ani neviděla.
Tak takový byl závěr našeho Štědrého dne.
Některé věci se prostě dějí jen některým lidem. A mne šokuje, že za těch 118 let se toto patrně nepřihodilo ještě vůbec nikomu,
a že si to počkalo zrovinka a zrovna na včerejší slavnostní okamžik a na chvíli naprostého důstojného ticha
a na mne...

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

to proto, že Vám tak záleží na osudu kostela... ;-) malé připomenutí...

Anonymní řekl(a)...

Asi před třemi lety jsem se ocitla v podobné situaci. Pořádali jsme koncert ke dni učitelů a pode mnou se propadla židle, jíž naprásknul stopadesátikilový kolega. Nevšimla jsem si toho a sedla si na ni a ona jednoduše "rup". Naštěstí se mi nic nestalo. K tomu kostelu. Co se má stát, to se stane. Buďte poctěna.