Jsem v práci. Všichni jsme tady nějací rozlítaní, nikdo nemá čas, dokončujeme akreditace, nestíháme...
Celé úterní odpoledne mívám konzultace, a večer učím - říkáme tomu "noční."
Prostě práce nad hlavu.
Někteří říkají, že prý budou Vánoce.
Tam někde v dálce...
Otázka šestá smutně laděná: Máte čas?
Otázka šestá pochmurná: Co ve výchově můžeme dětem v dnešním světě nabídnout?
Otázka šestá nelehká: Hrozí dětem ztráta dětství?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Čas mám, na dceru vždycky. Na práci jen tolik, kolik chci a potřebuji a na to ostatní ne. Sedím do noci a doháním resty.
Po Silvestrovské oslavě, kdy byl u nás manželův kamarád s přítelkyní a jeho 13 letým synem, a s její 6 letou dcerou jsem usoudila, že před 13 letým dítětem můžete bez problému hovořit o intimitě, sexu, docela brutálním způsobem i o tom, že mi ten 13 letý kluk řekne: "Teto, Báru bych bral okamžitě do postele." Tak nevím, kam ta výchova spěje. Otec je rozvedený a defakto Ríšu (13 letého kluka) vychovával vesměs sám na počítačových hrách a joysticku nebo něčem podobném. Kluk pomalu neumí číst, při čtení koktá až hrůza. Má Barča umí lépe číst a přednášet než on, a to má 8 let. Tak nevím... Pak se něco děvčatům stalo a on přiletěl a úplně se klepal: "Tati já to nebyl." Později jsem se dozvěděla, že ho biologická maminka mlátila za každou blbost. Kluk je vyspělý, zkušený a třepe se jak "ratlík" - lepší výraz pro jeho chování nemám. Nevím... To dítě snad žádné dětství nemělo... Druhý extrém je ten, že má dcera je dětská až moc a bojujeme s tím odmala. Už to, že měla odloženou školní docházku něco znamenalo.
Okomentovat