Zastavit se.
Jen na chvíli.
Nadechnout se a odpočívat.
Nemyslet na nic zlého.
Jen nechat plynout čas i myšlenky.
Vnímat den i noc a noc i den a nepřipadat si přitom jako na houpacím koni. Nebo jako na zběsilé horské dráze.
Být součástí všeho a přitom sami sebou.
Cítit tlukot srdce i plamínky v očích.
To jsou Vánoce.
Otázka patnáctá zvídavá: Má člověk duši? A když ano, jak to víme?
Otázka patnáctá zvídavější: Co si představujete pod pojmem trojnost člověka?
Otázka patnáctá kreativní: Dokázali byste nějak duši znázornit? Třeba obrázkem, popiskem, básničkou, pohádkou - fantazii se meze nekladou...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Člověk duši má. Proč? Již dávné kultury to předpovídaly. Jedním ze zakladatelů byl sv. Augustin, který říká: "Poznával jsem v Kristu celého člověka, nejen tělo lidské, nebo s tělem pouhou duši, ale bez ducha, nýbrž celého člověka, a takového člověka považoval jsem za výtečnějšího nade všechny ostatní,... pro neobyčejně vynikající lidskou přirozenost..."Sv. Augustin tímto nemyslel nic jiného než, abychom byli, znali a chtěli. Jsem totiž, poznávám a chci: jsem bytost, která zná a chce, znám, že jsem a chci, chci býti a znáti. Kdo může, ať pochopí, jak v tomto trojím jest nerozdílný život. Jeden život, jedna mysl, jedna bytost a jak ony, ač skutečně jsou rozdílny, přede jsou nerozlučitelně rozdílny."
Existují však rozdíly mezi mužem a ženou. Žena podle R. Steinera žije "převážně z jednoty svých duševních a životních sil, v jednotě těla éterického a astrálního... život muže se odehrává převážně v polárním napětí mezi Já a fyzickým tělem".
Renesanční filozof Pietro Pomponazzi tvrdí: "duše" je smrtelná, je materiální. Je známo, že Pomponazzi je představitelem renesančního aristotelismu. A tímto výrokem se nejradikálněji rozchází s tradicí středověkého myšlení.
Má dcera řekla o duši, když byly dušičky a paní učitelka se dětí v MŠ ptala, jak si představují dušičku, dcera v pěti letech řekla něco v tom smyslu, že dušička je něco neviditelného, něco pěkného uvnitř v nás, něco co když člověk umře odletí vzduchem pryč. Nevím, ale všichni říkali, že má dcera má obrovský dar v dětství vnímat nadpřirozené a duchovní a abstraktní věci. Učitelky si na to odvětily odpovědí, že jí asi hodně čtu pohádky. Což je pravda. Bojceňuková
Okomentovat