Dítě je "ens amans", tedy bytost milující, řekl Max Scheler.
„Naše srdce je primárně určeno k lásce," píše na jiném místě své publikace Ordo amoris.
Někdy přemýšlím o těch našich srdcích. A ne vždy mám pocit, že to je pravda.
Neříkám, že mi z toho občas není i trošku smutno.
Možná i proto jsou Vánoce tak trochu o smutku, protože to, co má být pravdou, ne vždy pravdou je. A Vánoce nám připomínají, že ano...
- že dítě je láska
- že svět je naplněný láskou, která obdarovává
- že člověk je milován a je plný lásky
achich jo
Otázka devátá předvánoční k zamyšlení: Proč říkáme, že jsou Vánoce o lásce?
Otázka devátá trošku provokující: Jak poznáme, že nás má někdo rád? Podle čeho se "pozná" láska?
Otázka devátá zklidňující: Můžete napsat nějaký svůj oblíbený citát či moudro o lásce?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Vánoce jsou o tom, že se sejdou lidé, řeknou si, že se mají rádi. Oslavují symbolicky narození Ježíška, a vzpomínají na všechno pěkné, na mrtvé, na živé, se kterými se nemohli setkat a říct si, že je mají rádi. Samozřejmě prominout a prosit o prominutí druhé. Já jsem to letos porušila. Pohádala jsem se s tchyní. Byla to vina její. Urazila mou rodinu. Tedy i mne. Myslela jsem, že se se mnou manžel "rozvede" to asi ne, ale hodně ho mrzelo, co provedla jeho maminka, která mu dala život a vychovala jej ve slušného člověka, mé mamince, kterou má taky moc rád. Moje maminka na manžela nedá dopustit a já jsem se zachovala morálně. Má tchyně ze sebe udělala nebožačku, jako obvykle a řekla jsem akorád, že mi nebude vadit, když k nám tchyně přijde. Že ji přivítám a budu dělat jakože se nic nestalo. Ale já k ní do bytu už nevstoupím. Po sedmi letech partnerství s mým manželem jsem se dozvěděla, jaká jsem nebyla "povedená snacha". Myslím, že i o Vánocích se má prominout. Já to udělala, nicméně s tuto osobu už nebudu vyhledávat.
Vy víte, kdo píše.
Na otázku jak poznáme, že nás má někdo rád odpovím jednoduše. Nikdy nás nepodrazí. Stojí při nás a dává nám důvěrně najevo, že nás potřebuje, říká nám to, že nás má rád, možná obdivuje (jen někdy), existuje několik druhů lásek. Hovoříte o nich v knize Teze k filosofii výchovy, aneb blouděním k radosti. Píše o láskách Pan Malach. Už jsem ho tu vzpomínala. Lásek je opravdu hodně. Existuje láska mateřská, otcovská, partnerská či manželská, platonická, sourozenecká atd. Ne nadarmo se říká, že hostitelem lásky by měla být rodina. Láska je bezradná, tak jednoduchá a nevinná. Stejně jak vzniká, tak i zaniká a mění se někdy v nenávist. Pan Malach o ní píše, že vzniká v partnerské lásce, když člověk bytostně miluje drahou polovičku a ta mu ublíží natolik, že se znenávidí. Sama jsem si tím prošla a trvalo mi dlouho prominout sobě i tomu druhému všechna úkoří, které jsme sobě spáchali. Nejhorší na světě je ublížit dítěti, které je nevinné a věří, že to s ním myslíte dobře a nevinně. Protože ono takto lásku pojímá. Dcera řekla ve čtyřech letech, že láska je něco jako dušička, která vlaje oranžovým plamínkem.
Není to nádherné?
Můj nejoblíbenějším citátem je Váš citát: Jsi všechno a jsi vším. V mnohém moudřejší a chytřejší, avšak beze mne zranitelnější, bezbranné a bezmocné. Potřebuješ mě jen zdánlivě. Kupodivu jsem to já, kdo je závislejší, kdo je spoutaný. Ty jsi otevřené a odpoutané, čekáš na svobodu, protože jsi svoboda sama o sobě. Podléhám dojmu, že mi patříš, ale není tomu tak ani na chvíli. Nejsi mé, ale já jsem navždy tvá - a nemůže to být jinak. Bojím se o tebe, starám se o tebe, pečuji o tebe, miluji Tě, ale ty mě opustíš a půjdeš si svou cestou, a bude to tak správné. Učím tě žít samostatně a učím tě žít beze mne, abys této nezávislosti bylo co nejdříve a co nejlépe schopno. Musím tě spoutat jen zlehýnka, lehce, - spoutat s příslibem svobody, volnosti a rozletu, s příslibem dálek. Nesmím tě spoutat příliš, abych tě nezahubila a nezadusila svou láskou. Jsi všechno a jsi vším. Já jsem pouze ta, která přihlíží a připravuje cestu. Jsem ta, která jen v krátkém úseku života doprovází a dává základní pocit bezpečí a jistoty, zatímco ty sbíráš zkušenosti. Jsem dárce pevné půdy pod nohama, tak, aby tvůj odraz nebyl nejistý a na písku. Tak, aby ti nohy neuklouzly, abys mohlo vzlétnout. Z výšky na mne zamávat svými svobodnými křídly... A já zůstanu někde dole, tebou opuštěná... čekající -
Jsi všechno a jsi vším.
Jsi mé dítě.
Po vyřčení této filozofie výchovy se má dcerka rozplakala a řekla: "maminko, já tě potřebuji. Ještě mě měj ráda hodně."
Bojceňuková
Okomentovat