Krásně bílo je venku. Ale krásně bílo by nám mělo být i v srdci.
Někdy to jde hodně těžko. To není jako pozorovat volně padající sníh.
Co potřebujeme k životu, abychom mohli obdarovávat druhé?
Nic moc, jen být spokojeni a šťastni. Nebýt mrzutí, protivní, naštvaní, otráveni, jak někdy ráda říkám : Nebýt zborcené harfy tón. Chodící tragedka.
Když nám bude na světě fajn, bude dobře i těm, kteří jsou blízko nás.
Je to zvláštní dárek pro druhé - být spokojeným, vyrovnaným, klidným, pohodovým člověkem.
A plný radosti. Už z toho, že žijeme. A že sníh je bílý a tma je tmavá a že život je hořký - bohudík.
A Vánoce jsou bílé ne vnějškově, ale krásně čisté a bílé zevnitř, v našem nitru.
Protože to jsou krásné svátky. ...
Otázka dvacátá druhá rozverná: Znáte ty verše - zborcené harfy tón...atd? Jak pokračují a odkud jsou?
Otázka dvacátá druhá ještě rozvernější: Pamatujete si nějakou "zimní" nebo "vánoční" básničku z dětství, kterou jste měli rádi? Dokázali byste ji napsat a po letech si ji s chápáním dítěte zopakovat?
Otázka dvacátá druhá vážná: Je těžké být šťastným člověkem? Není štěstí jen přetvářka?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Až ptáčku budeš mít v zimě zas hlad. Neboj se a přileť se nazobat. Na římse budeš mít drobečků dost. Za to, žes zpívals nám všem pro radost.
Budils nás písničkou za svítání. Bylo tak veselé tvé zpívání.
Přijdi k nám, my ti to oplatíme, za písničky se ti odměníme.
Tak nějak to bylo. Hezké, že? Bojceňuková
Být nešťastným umí být každý. Každý si může stěžovat na něco, co by chtěl změnit a nejde to. Vůbec není jednoduché odpovědět na Vaši otázku. Souvisí to s potřebou mít plnohodnotný život, a pokud jej nemám a v nějaké oblasti dlouhodobě strádám, zákonitě nemůžu být šťastná. Doporučila jste mi říkat si: "Na světě může být líp". Je to pravda. Když jsem tuto větu řekla známým, odpověděli mi, že je to to samé jako: "může být i hůř". Opak je pravdou. Člověk by měl chtít mít víc než má. Měl by si dávat cíle vyšší a někam stoupat ne klesat a morálně padat. Zjistila jsem, že to, co tu píši není úplně snadné. Obzvlášť ne dnes, kdy je ekonomická krize a člověk je rád za každou práci. A všichni vědí, že když se mi v práci nelíbí, nastoupí místo mě deset dalších. Že si nemůžete na šéfa ani otevřít pusu, protože Vás vyrazí a řekne. Tady máte tří měsíční výplatu a hledejte si místo nejlépe mimo republiku, protože vizitku máte jako učitelka s otevřenou "pusou" všude zaručenou. Pravděpodobně jsem naivní člověk, který se plete v tom, že se stejnou měrou ke mně budou chovat lidé jak já se chovám k nim. Toto je asi nadlidský úkol být slušně vychován a chovat se k pracovníkovi eticky. Je zvláštní, že až nyní po sedmi letech mé praxe jsem si sama sebe začala vážit a dala jsem najevo svůj postoj vůči některým lidem, kteří mi stěžovali můj život tím, že mě citově uráželi a já málem ztratila své "bytí" své "super ego". Díky pár přednáškám a seminářům Pedagogiky a Psychologie jsem zjistila spoustu věcí, proč se chovám tak, jak se chovám. Že to má své opodstatnění v minulosti a tak to prostě bylo. Momentálně šťastná nejsem. A dlouho asi nebudu, protože toho chci hodně dosáhnout a jsem na začátku cesty.
Bojceňuková
Zbortělé harfy ton, ztrhané strůny zvuk,
zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,
zašlé bludice pouť,mrtvé milenky cit,
zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt,
vyhaslá ohně kouř, slitého zvonu hlas,
to jestit zemřelých krásný dětinský čas.
Je pozdní večer-druhý máj-večerní máj-je lásky čas, hrdliččin zve ku lásce hlas:
Viléme! Viléme!! Viléme!!!
Karel Hynek Mácha a jeho Máj.
Jakmile jsem si přečetla tento známý verš, vzpoměla jsem si na dobu loňského dubna, kdy jsem seděla každý den doma u učení a snažila se do té mé zapomětlivé palice nacpat vše, co jsem se za čtyři roky na gymplu nenaučila. Jelikož jsem měla Máj přečtený asi 3x, tak se mi hned vybavila část pokračování a taky to, jak jsem seděla mezi dvěmi zkoušejícími 10.5.2011 asi v 9 hodin ráno u maturity a snažila se jim rozebrat právě dílo K.H.Máchy, Máj. Mám na něj kráné vzpomínky :)
Veronika Kopcová
Okomentovat