Venku fučí vítr. Je zima, prší. Prostě předvánoční čas jako vymalovaný.
Kdyby aspoň nasněžilo a bylo sněhobílo, to by bylo :-)
V poslední době při setkání s druhými lidmi slyším jen jedno jediné téma - nikdo nemá čas. Každý padá pod tíhou povinností a skoro nikdo, koho znám, nestíhá. Až je mi hloupé říkat, že to tak mám taky. Že nestíhám.
Kam a proč se to všichni ženeme? Proč nestíháme? Co se děje, že času není?
Že bychom byli jako ten vítr? Nebo vánek? Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. Každý žitím putuje jak přelud... Copak jsme jen za větrem honící se přeludy?
Těším se, až bude sníh a mráz a svět se obleče do bílé barvy ticha a radosti.
Snad potom i ten čas mít budeme... nezávisle na počasí, vánku, větru i přeludech...
Otázka šestnáctá odpočinková: Dokázali byste vymyslet a napsat krátkou pohádku o lidské duši?
Otázka šestnáctá náročná: Jaký je rozdíl mezi duší a duchem?
Otázka šestnáctá, zdánlivě ovlivněna počasím: Víte, kdo to byla Meluzína?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Byli jednou dva lidé. Oba byli prastaří když umřeli. Těla s kostrami šla do země, avšak jedna duše odešla do nebe, druhá do "pekla". A duch z duše, která odešla do pekla se převtělil do brouka, který svou karmou měl na starost rozkládat trusy pasteveckých zvířat u Protinožců
:-). Konec pohádky :-¨))
Vraťme se ale k duši toho hodného člověka. Kam asi odešla, když ten člověk umřel. Jeden filozof Moody napsal zajímavou knihu o reinkarnaci a prereinkarnaci, kde píše, že někdy se stane, že člověk zemře a podaří se ho oživit a duše i život se mu vrátí zpět. Co je mezi tím? To vypráví "svědci" oných událostí. Má dcera popsala duši tak, že je to něco průhledného, co není vidět, malinký vánek něčeho, co opustí tělíčko mrtvého člověka a letí vzhůru jako nafukovací balónek. Tuto větu pronesla ve 4 letech. Myslím, že nic lepšího by mne nenapadlo. Ještě že ji na tom světě mám. Když nám umřela Mišutka, řekla, dušičko, měj se v nebíčku hezky. Zrovna včera jsme hovořily o tom, co se stane s člověkem, když zemře, tělo jde do země, duše jde buď do nebe, nebo do pekla (pokud někdo v něj věří), já si myslím, že se to zlo, které spáchal projeví v reinkarnaci ducha v příštím životě. Třeba to bude ten brouk, kterého Máhátmá Ghandí odmete smetáčkem, aby ho nezašlápnul a pak po stejné cestě půjde pastevec s oslíkem a oslík ho zašlápne kopytkem. Ach jo. Chudáček brouček- takový je úděl ducha. Ale vůbec bych mu to nepřála.
Okomentovat